Komička Lucie Macháčková: V Praze bych změnila výši nájmů

Martin Dudek

Pocházíte z malebné obce na jižní Moravě jménem Čejč, která se proslavila tím, že se tu tatíček Masaryk učil kovářem. Čím jste chtěla být v dětství vy?
Chtěla jsem být spisovatelka, vždycky mě bavilo psát a vymýšlet si příběhy. Pamatuju si, že když mi bylo asi šest, napsala jsem pohádku o pejskovi jménem Kaštánek, která byla všemi čtenáři (matka, bratr) hodnocena velmi kladně. V pubertě jsem pak toužila být právnička, protože jsem měla ráda seriál Ally McBealová a podle mých domněnek povolání právničky spočívalo v chození v kostýmku a vykřikování: „Námitka, Ctihodnosti!“

Čejč má podle veřejně dostupných zdrojů asi 1200 obyvatel. Co to s místními udělalo, když jste se začala pravidelně objevovat na televizní obrazovce?
Nebydlím tam, takže to spíš vnímá moje rodina. Ale je to v pohodě. Nezaznamenala jsem zatím, že by mi tam chtěli postavit sochu nebo mne uvrhnout do klatby. Maximálně si z toho kamarádi dělají legraci, že „přijela selebrita,“ ale myslím, že jinak je jim to dost jedno.

Začala jste s komediálními výstupy až po vaší studijní stáži ve Velké Británii, nebo jste byla bavičem už od školních lavic?
Nebyla jsem ve škole bavič. Spíš jsem byla tichá, trochu zakřiknutá, věčně v knížkách.  Vždycky mě bavilo psát vtipné texty, ale nikdy jsem nebyla třídní šašek. Až postupem času jsem se nějak osmělila. S žánrem stand-upu jsem se seznámila až v Británii, tam jsem poprvé šla na comedy vystoupení, začala na to koukat v televizi a postupně si to úplně zamilovala. Je to pro mě vrcholná forma umění mluveného slova a forma sebevyjádření. Přijde mi fascinující, že jeden člověk může stát před arénou dvaceti tisíc lidí, dvě hodiny je královsky bavit a stačí mu k tomu jen mikrofon a jeho slova – nepotřebuje kapelu, vizuální efekty, ohňostroje a velkou show. To mi přijde úžasné.

Na jaké téma byste si chtěla připravit výstup, ale zatím jste na něj nenašla dost odvahy nebo inspirace?
Chtěla bych být ve svých stand-upech víc osobní a najít cestu, jak mluvit vtipně o těžkých a ne úplně populárních tématech. O úzkostech, historii, feminismu, pocitech, kdy člověk neví, co se sebou, zážitcích z dětství, kdy jsem trávila spoustu času po nemocnicích. Dalajláma jednou řekl australskému komikovi Adamovi Hillovi: „Máš mikrofon. Použij ho, abys něco skutečně řekl.“ Akorát je docela těžké najít tu hranici, aby člověk předal nějakou podstatnou  myšlenku, ale zároveň aby to bylo pořád vtipné.

Většina tuzemských vystupujících se rádo otírá o naše vládní politiky. Jak jste na tom vy, co říkáte politice tuzemské i tomu, co se děje ve světě?
Já o politice ve stand-upu moc často nemluvím, ale to neznamená, že mě nezajímá.  Jen to není moje téma.  O našich politicích jsem pár kratších pasáží napsala, když jsem chtěla dát najevo svoje stanoviska, ale není to téma, kterému bych se soustavně věnovala a glosovala aktuální dění.

Jaké bylo pro děvče z malé moravské obce úvodní seznamování se s naší metropolí?
Nevnímala jsem to jako nějaký velký šok. Před svým stěhováním do Prahy jsem studovala v Brně a v Newportu ve Walesu, takže jsem nepřijela úplně s nůší na zádech a slepicí pod paží. V Praze se mi od začátku moc líbilo. Mám ráda velkoměsto a užívám si možností, které nabízí. Jsem kosmopolitní člověk, dělám stand-up i v angličtině a baví mě mít kolem sebe lidi z celého světa.  Do Čejče se vždycky moc ráda vracím a líbí se mi tam, ale nedovedu si představit, že bych tam trvale bydlela.

„Mami, Pražáci normálně žijů, akorát my pijem na zahradě a oni na zahrádce.“

Překvapilo vás či stále překvapuje něco na obyvatelích Prahy?
Život v Praze je hodně rychlý. Lidé dobíhají metro, i když další jede za dvě minuty. V menším městě se radujete, když zjistíte, že autobus jede UŽ za čtvrt hodiny. Ale nemyslím to nějak negativně, zkrátka takové je tempo a je to v pořádku. Ve velkoměstě nikdo nemá čas, všichni se někam derou, jsou mnohem víc orientovaní na výkon a kariéru. Já taky. V Čejči plyne život tak nějak pomaleji, příjemněji, nikdo se nikam nežene. Taky se víc pracuje venku, každý má zahradu, pole, vinohrady.  Máma se mě často ptá: „A Lucinko, co ti lidi v tej Praze dělajů, když nemajů pole?“ A já říkám: „Mami, normálně žijů, akorát  my pijem na zahradě a oni na zahrádce.“

V jaké části Prahy žijete a co byste zde případně změnila?
Bydlím ve Vršovicích a líbí se mi tam. Mám ráda staré domy s vysokými stropy, nechtěla bych bydlet na sídlišti. Změnila bych akorát ceny nájmů – jsou moc nízké, mám pocit, že mi zbyde až moc peněz na zbytečnosti jako jídlo či ošacení. (Tohle je vtip. Kdyby tohle náhodou četl můj pan domácí.)

Máte už oblíbená pražská místa, kam chodíte relaxovat nebo se třeba bavit?
Jsem v Praze už osm let, takže už su – jak říká můj táta - „pražanda.“  Nic pro mě není větší relax než dát si do sluchátek nějaká dobrý filmový soundtrack a vyrazit na procházku kolem Vltavy. Mám takovou oblíbenou trasu do Modřan. Dělám závěsnou akrobacii, takže často vezmu kruh nebo šálu a vyrazím trénovat do Hvězdy. Co se týče oblíbených podniků, držím se zuby nehty Vršovic a „své“ strany řeky.

Co máte v nejbližší době profesně před sebou?
Budu stand-upovat na několika festivalech a open-air akcích na Stalinu a na náplavce a 20. srpna pořádám ve Stromovce charitativní stand-up večer na podporu jednoho útulku pro opuštěné kočky. Bude se to jmenovat Stand-up v botách a bude to skvělý. Ale hlavně chci přes léto hodně psát a připravit se na novou sezónu - opět točíme pořad Comedy Club na Prima Comedy Central a plánuju vlastní celovečerní solo show.

Vystudovala jste scenáristiku a dramaturgii. Máte ambici napsat třeba scénář k celovečernímu filmu?
Mám. Zrovna jeden píšu. Bude to romantická komedie a odehrává se to v mé milované rodné Čejči.  Bude tam všechno – sex, hody i rock´n´roll.
 

Ve vašich stand-up výstupech odhalujete, předpokládám, že s velkou nadsázkou, i vaše soukromí. Ale zajímalo by mne – skutečně máte takovou smůlu na chlapy?
Čím dál tím větší. Říká můj kluk.

Když už jsme v úvodu zmínili našeho prvního prezidenta – líbí se vám muži s knírem?
Spíš ne, ale kdybych měla za muže Masaryka, tak bych mu i ten knír tolerovala.

Máme tu co nevidět letní měsíce – kde, jak a s kým je strávíte?
Na začátku července jdu svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. Je to 350 kilometrů s batohem na zádech. Jdu to už potřetí a vím, že to bude náročné a krásné. Pak mě čeká ještě dovolená v Lisabonu s partnerem a pár víkendových výletů po Česku. S přáteli komiky jedeme sjíždět Vltavu -  dvacet stand-up komiků osmi národností na raftech. Představuju si to jako horor Nezvratný osud, akorát na vodě.

Už jste se někdy v nějaké prekérní situaci vydávala za naivní blondýnku, abyste se z problému dostala bez šrámů?
Přemýšlím, jestli jsem se někdy v prekérní situaci nevydávala za naivní blondýnku….

• Lucie Macháčková
• Narozena: 12. 12. 1986 v Hodoníně na jižní Moravě
• Vzdělání: Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na JAMU v Brně & stáž na University of Wales – Documentary filmmaking and television
• Povolání: Stand-up komička, moderátorka, scenáristka, copywriterka
• Svobodná, bezdětná