Nejrozsáhlejší pražské podzemí je na Proseku

Pražské podzemí je tvořeno asi dvěma stovkami rozličných, většinou nepříliš rozsáhlých prostor, vytvořených buď přírodou nebo člověkem. Většina objektů historického podzemí tvoří sklepení, krypty, odvodňovací štoly, staré kanalizační systémy a podobně. Pokud se vyloženě nejedná o unikátní technickou památku jako je třeba Rudolfova štola, přivádějící vodu z Vltavy do jezírka v Královské oboře, jsou památky historického podzemí většinou opomíjeny a podléhají postupné devastaci a zániku.
V případě systému podzemních důlních prostor na severu Prahy, na Proseku, je ale situace poněkud odlišná. Snahy o zpřístupnění tohoto jedinečného podzemního labyrintu trvají již několik let a v poslední době se zdá, že by zpřístupnění podzemních prostor mohlo být v blízké budoucnosti reálné. „Už máme hotový projekt, který počítá s vyhlídkovou trasou po skalách. V jeskyních se objeví prosklená vstupní budova, kde bude návštěvníkům k dispozici například kavárna s výhledem na Prahu. Ta by navíc mohla částečně pokrýt provozní náklady, a zlevnit tak vstupné do podzemí," uvedl před časem místostarosta Prahy 9 Zdeněk Davídek. „Když zatarasíme vchody mřížemi, nezabráníme tomu, aby v jeskyních přespávali bezdomovci. Když ale jeskyně otevřeme všem a budou pod dohledem, situace se zlepší," soudí Davídek. Otevření proseckého podzemí je jednou z priorit radnice. „Jde o jeden z projektů, který bychom ještě v tomto volebním období rádi hodně postrčili k realizaci," dodává Davídek.

Kde se vzalo?

Prosecké podzemí vymezené zhruba ulicemi Na stráži a Hutěmi v Hloubětíně, představuje jedinečný soubor lokalit důležitých jak z přírodovědného, tak historického hlediska. Značná část dnes dochovaného podzemí je tvořena podzemními lomy na tlučený pískovec, který sloužil k vysypávání podlah, výrobě pískových mýdel, jemného štuku nebo jako slévárenské písky. Kromě toho se v této oblasti rovněž vyskytují jímací štoly jako je například dnes nepřístupná chodba u rybníku pod vysočanskou estakádou a doly na uhlí.
Asi nejznámějším důlním dílem je v této oblasti je Močálka v Proseckých skalách. Dnes už je to pouhý zbytek podzemního labyrintu, který byl kdysi velmi rozsáhlý. Současná délka přístupných chodeb je asi 500 m, ale celkový rozsah proseckého podzemí mohl dosahovat 5-7 km. Předmětem těžby tu byl bílý, kaolinický, rozpadavý pískovec peruckých vrstev. Těžba probíhala ručně, pískovec bylo možné vylamovat špičákem.
Počátky těžby jsou písemně zachyceny až koncem 18. století a těžba pokračovala ještě v první polovině 20. století. Jedinečnost Močálky a v menší míře některých dalších podzemních prostor na Proseku spočívá v tom, že dělník si při těžbě vybíral nejměkčí partie, tedy hlavně místa, kde podél tektonických puklin docházelo k zatékání vody a svou prací vlastně obnovoval přírodní stav. Výsledný tvar chodeb se podobá spíš přírodní jeskyni než umělé těžbě a také jej můžeme považovat za jakýsi původní tvar pískovcových skalních měst. V okolí Močálky leží další, dnes již silně zařícené chodby Amerika I a Amerika II. Podobný ráz jako Močálka mělo třípatrové bludiště odkryté v roce 1966 při propadu trolejbusu v ulici Nad Krocínkou. Celková délka podzemí byla asi 300 m. Podzemí byla asanováno kompletním zalitím betonem.

Bílý kůň pod hloubětínskými Hutěmi

Dalším důležitým podzemním objektem je Bílý kůň nad hloubětínskými Hutěmi. Deset metrů hluboká studna ústí do bludiště chodeb vysokých až 5 m a o celkové délce 350 m. V těchto místech se v minulosti vícekrát usilovalo o zavedení těžby uhlí, jeho kvalita byla ale velmi nízká. Zatímco těžba pískovců sledovala nejměkčí partie masivu a zanechala doly tvaru labyrintu připomínajícího skalní město, pro pokusy o těžbu uhlí jsou typické jednoduché přímé štoly délky až 200 m, které se nevětví. Po dobývání břidlic zůstalo několik jednoduchých kaveren a štol v délce do patnácti metrů.
Celková délka známých důlních děl dnes dosahuje přibližně 4 000 m, rozdělených mezi 25 úseků v délkách kolem 40 m a asi 30 kratších. Doly nejsou vzájemně propojeny. Vzhledem k tomu, že až do 20. století nebyl písek vyhrazenou surovinou a jeho těžba se nedanila, báňské úřady se jeho těžbou nezabývaly, a proto ji ani neevidovaly. Nezdá se být reálné, že by proto byly k dolům vytvářeny plány a mapy, které by dnes bylo možné hledat v hornických archivech, s částečnou výjimkou několika položených důlních měr pro průzkum uhelných slojek. Snaha o první ucelený soupis místních dolů je tak datována až roky 1965-1968, kdy probíhal průzkum pro účely výstavby sídliště Severní město. Ani současnou evidenci objektů a indikací historického podzemí nelze brát za definitivní. Důkazem jsou každoroční nálezy jednoho až dvou nových starých dolů.
Podzemní doly vzniklé těžbou pískovce, patří k nejpozoruhodnějším a turisticky nejatraktivnějším podzemním prostorám, neboť při správném osvětlení působí velmi magickým dojmem. Jedním z nejrozsáhlejších prostor tohoto původu v Evropě je obrovský podzemní komplex u města Maastricht, který za války sloužil jako úkryt cenným holandským obrazům.

redakce