Všichni prvňáci Prahy 10 dostávají Čapkovu Dášeňku

Všech 967 prvňáků školního roku 2014/15 si tak přináší jako památku na svůj první školní den domů jako dárek klasické dílo jedné z nejslavnějších osobností Prahy 10. V loňském roce vršovická radnice zakoupila vilu Karla Čapka, ve které tento velikán světové literatury žil a tvořil. „Jelikož byl zahájen nový školní rok, rozhodli jsme se udělat radost všem žáčkům 1. tříd základních škol v Praze 10 a připravili jsme pro ně nové vydání knihy Dášeňka čili život štěněte, která patří k nejznámějším dílům Karla Čapka,“ vysvětlil starosta Bohumil Zoufalík. Ten při této příležitosti navštívil ZŠ Eden ve Vladivostocké ulici a předal knihy prvňáčkům této školy. Dášeňka (ač dost lidí ne přesně vyslovuje název jako Dášenka) je jednou z nejoblíbenějších českých dětských knížek, kterou napsal, ilustroval a fotografiemi opatřil Karel Čapek. Poprvé byla vydána roku 1933 a vypráví o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášenky. Knížka byla i několikrát zpracována jako mluvené slovo, kdy příběh převyprávěl například Karel Höger, Jiří Sommer, nebo Petr Štěpánek. Tento nestárnoucí příběh zvídavého štěňátka oslovuje a provází dlouhá léta generace nejen dětských čtenářů v každém věku. „Věřím, že dárek v podobě této krásné knihy dětem ke vstupu do školy udělá radost a bude se líbit všem malým čtenářům,“ dodal starosta Zoufalík.

Album dosud nevydaných fotek

Kniha je tvořena vedle samotného textu předmluvou, albem dosud nevydaných fotografií Dášenky od Karla Čapka a papírovou vystřihovánkou. „V letošním roce bylo do 1. tříd ZŠ zapsáno celkem 967 dětí. Po jednom výtisku získal každý prvňáček, který nastoupil do první třídy základní školy nacházející se na území MČ Praha 10,“ uvedl 1. místostarosta Vladimír Novák. Karel Čapek (1890 –1938) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a fotograf. Byl 7x nominován na Nobelovu cenu za literaturu každoročně od roku 1932 do roku 1938 (všechny návrhy týkající se Karla Čapka podepsala desetičlenná skupina profesorů Karlovy univerzity). Čapkovu polovinu vily v Praze 10 a spisovatelovu pozůstalost pro veřejnost koupila v roce 2013 zdejší radnice. V ní bydlel s Olgou od r. 1925 do své smrti v roce 1938 na plicní edém ve svých 48 letech.  Čapek byl mimořádně dobrým amatérským fotografem, o čemž vedle známých fotografií v Dášence svědčí řada dalších dochovaných snímků včetně portrétů známých osobností (mj. prezident Masaryk a další Pátečníci). Paradoxně – fotografující amatér Karel Čapek byl autorem nejprodávanější fotografické publikace období první republiky. Dášeňka čili Život štěněte vyšla v několika desítkách vydání, až letos ji mohli získat zdarma všichni prvňáci Prahy 10 jako symbol vhodného školního startu ke své budoucí vzdělanosti.

Ač Dáseňka není výlučně knihou „jen pro děti“, většina z nás drsnosrstého foxteriéra zná právě z dětství. Karel Čapek si totiž pořídil nejprve airdala, pak drsnosrstého teriéra Iris, mámu Dášeňky. A pak ve své vile začal psát tyto řádky... také jste Čapkovu půvabnou češtinu rádi čítávali, a dnes ji můžete z knihy třeba předčítat nahlas svým dětem nebo vnukům?

„Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo; ale anžto to mělo pár černých ušisek a vzadu ocásek, uznali jsme, že to je psisko, a protože jsme si přáli mít psí holčičku, dali jsme tomu jméno Dášeňka. Dokud to bylo bílé nic, bylo to slepé, bez očí, a co se nožiček týče, inu, mělo to dva páry čehosi, čemu se při dobré vůli mohlo říkat nožičky. Ale protože tu ta dobrá vůle byla, byly tu i nožičky, třebaže ještě za mnoho nestály; kdepak, stát se na nich nedalo, takové byly vratké a slaboučké, a s chůzí to byla, holenku, teprve potíž. Když se do toho Dášeňka pořádně obula (totiž ona se neobula, ale vykasala si na to rukávy) (přesněji řečeno, ani rukávy si nevykasala, ale jenom si, jak se říká, plivla do dlaní) (rozumějte mi, ona si ovšem nemohla plivnout do dlaní, protože ještě plivat neuměla a dlaně měla tak maličké, že by si do nich netrefila), zkrátka když se do toho Dášeňka pořádně dala, dokutálela se za půl dne od máminy zadní nohy k mámině noze přední, přičemž se cestou třikrát nakrmila a dvakrát vyspala.“